dítě člověka obohatí...starostmi i radostmi... jeho život je jiný, není to stereotyp...člověk se naučí milovat někoho, kdo je na něj naprosto odkázaný, sledovat, jak se osamostatnuje.. můj syn je dnes 12 tiletý... začíná puberta...ještě pár let a bude to dospělý člověk... trochu se toho bojím...že po 15 letech, kdy mě překvapuje téměř denně... mě už nebude potřebovat... ale za pár let tu budou noví mrnousci a těším se, jak mě to zas obohatí... jaké budou moje city k nim? a to je to, co nám naši potomci dávají... obohacují nás ... rozumíte mi?

Jsem se synem celý život sama, asi vteřinu jsem se rozhodovala, zda to zvládnu, mám li si ho nechat... a nelituji od jeho narození ani vteřinu... přesto, že byl hodně nemocný, ztratila jsem kvůli tomu práci...nikdy jsem po jeho narození nelitovala.