Grainne,před časem jsem potkala známou,o níž jsem slyšela,že je těhotná.Obdivovala jsem se jí,jak je pořád štíhlá a ona mi řekla,že před nějakým časem potratila.Já se začala hned omlouvat,že je mi to líto,první dítě..Načež ona mě usadila,zrovna takhle podrobně mi vylíčila,jak z ní to embryo vypadlo,jak vypadalo a pak mi řekla"já to zas tak neberu,bud v poho,já už jsem si to dala vzít 3 krát"a s úsměvem odevlála.
Takže já nevím,jak se cítí každý po potratu,on se asi každý cítí nějak jinak a taky jinak to zvládá.To,co je pro někoho velké trauma,nemusí být automaticky trauma pro druhého.To říkám obecně,ne adresně,aby si to někdo nepřebral zase jinak.