Taky si nedovedu představit ženskou tak osamělou, že by si vybrala impotenta (nebo "chlapa" bez pohlaví). Pardon, ale pokud by mi bylo tak strašně smutno, radši bych bydlela s podobně opuštěnou kamarádkou. Oproti soužití s chlapem bez pohlaví by to mělo řadu výhod (společná volba filmů, možnost půjčovat si oblečení a kabelky, větší empatie, rovnoprávnější dělba domácích prací...). Řekla bych, že sex je na soužití s chlapem jedna z nejlepších věcí. Jistě je situace jiná, když nehoda/nemoc potká stávajícího partnera. Jenže to je stejné jako s těmi dětmi - když už by se nedej bože stalo něco našim existujícím dětem, jistě bych se o ně postarala nejlépe jak bych mohla. Ale pokud bych si mohla vybrat, jestli takové dítě přivedu na svět anebo ne, je to něco jiného. Zcela jistě bych nechtěla přivést na svět někoho, kde je značný předpoklad, že by trpěl po fyzické i psychické stránce.