Musím říci, že článek mě opravdu pobavil, protože Pana Wadného jsem zažila v reálu navíc ještě s paní Wadnou, až na ten rozdíl, že jsme neměli žádné dítě. Tomu "milému" pánovi a jeho paní vadilo, když jsem se sprchovala, chodili třískat holí do zábradlí na schodech, protože jsme si povídali v posteli, skončilo to, až když mě pán témeř fyzicky napadl už zmiňovanou holí. Naštěstí jsme se odstěhovali. Teď mám tříletou holčičku a při každém jejím větším prosazování si na tyhle manžele vzpomenu. To prostě musí být v povaze, samozřejmě i mně občas vadí hlasitější projevy některých dětí, ale jsou to děti a patří to k nim.
Jo a ještě jeden zážitek mé kamarádky. Přišla ke známým a nutili ji odložit půlročního chlapečka i s autosedačkou do dětského pokoje, protože jejich malá dcera tam je taky a do obývacího pokoje nechodí. Ta malá tam od narození leží celý den v postýlce(kromě jídla a přebalování) a apaticky kouká do stropu. Ideální dítě pro protivné sousedy! Kamarádka dítě neodložila, naopak, celou dobu ho chovala, kojila a ti známí na ni koukali téměř s odporem, jak může někdo nechutně rozmazlovat dítě.