Porozhlédnu se, zda v mém okolí nějaké chráněné bydlení pro takto postižené je, zatím jsem o něm neslyšela.
Pokud ta možnost je, pak je to určitě jedno z možných řešení.
Já ale nějak cítím, že pokud jsou možnosti, měl by jakkoli nemocný či postižený člověk mít možnost žít v rodině. Nechtěla bych, aby mne manžel nebo děti odložili někam pokud bych onemocněla a byla třeba invalidní.
Jako selhání rodiny vidím případ, kdy se rodina přestala úplně zajímat a starat. Tedy nejezdí, nenavštěvují dotyčného, neví jak se mu žije, jaké má potřeby.