Na celé diskusi mě mimo jiné fascinuje jedna věc. To, jak se tu vyzvdvihuje soucit pro Lacenku a jak se tu na druhou stranu poměrně necitlivě probírá, jak chlapec bez penisu bude naprostý chudák, jak nebude nikdy žít plnohodnotným životem, jak by bylo lepší kdyby radši vůbec nežil, když nebude nikdy schopen koitálních sexuálních aktivit ... přitom tuhle diskusi (možná ještě) čte maminka kluka s obdobným postižením. Té se musí ty řeči o tom, jak je bez pindíka její syn odepsaný, asi taky moc dobře ...

Tryskají tu emoce, na obou stranách. Nehledě na můj osobní postoj k potratové tématice, bych se v diskusi o selekci přimlouvala, abychom neselektovali, kdo si soucit zaslouží. To, komu věnujeme svou lítost a soucit, se často řídí našimi osobními sympatiemi a ne skutečnou potřebou dotyčného.