1/ většina tu argumentuje tím, že postiženému člověku se v majoritní společnosti žije špatně. Čím více se toto bude brát jako nesporný fakt, tím více to bohužel bude platit.
2/ Čím méně lidí s postižením se bude rodit, tím větší exoti oni a jejich rodiče pro okolí budou. O to menší bude všeobecná akceptace lidí s handicapem. O to hůře se bude žít i lidem, kteří se sice narodili zdraví, ale handicap v některé své životní fázi získali - o to se potenciálně týká každého z nás.
3/ Obětí příliš úzce chápané kvality života, definované mladými, zdravými, bezvadnými, se dříve nebo později staneme všichni - přinejmenším tím, že zestárneme.
4/ Mediální obraz kvalitního a úctyhodného života, pojetí životního úspěchu a partnerského naplnění je otřesný hlavně v tom, že v reálu mu je málokdo schopen dostát. Přeoperovávání prsou, zobání pilulek na hubnutí nebo viagry a stigmatizování handicapovaných lidí jsou jiné projevy téhož trendu. Chorobou dneška je deprese. Psycholog nejsem, ale myslím si, že v uvolněnější atmosféře vetšího přijetí sebe sama i ostatních včetně akceptace všemožných handicapů by výskyt depresivních nálad přece jen omezila .
5/ Pro ty, co mě obviňují, že si tu hodím ego. To určitě jo, kdo by nechtěl mít občas patent na pravdu, no né? Ale: na osobní úrovni se mě příspěvek Lacenky dotknul jako na netu už dlouho nic a mé "emocionální stanovisko" je jasné. veškeré moje sympatie se přelily na stranu miminka, které bylo počato do dobré doby z hlediska možností medicíny a zároveň do špatné doby z hlediska vyzrálosti společnosti v postojích vůči lidí s handicapem. ---- v tomto ohledu mě reakce typu "jsi statečná". "miminko by stejně nežilo dlouho" apod. rozpálili do ruda.
6/ Jinak ale co se týče dalších témat, která jsme založila - jedná se vlastně jeden z problémů sociální exkluze. Kdysi jsme se mu věnovala a možná zase budu. Problém je, že celá Evropa o něm kafrá, dělají se doktoráty, docentury, profesury, hledají, ale ve skutečnosti se v reálném životě na úrovni každodeního života se tento problém utužuje - a handicapovaní jsou jedna z nejvíce ohrožených skupin.
7/ síla konsensu - navzdory zákonům, všelijakým projektům, programům, apod.,nic se nezmění, pokud konsensus o nějaké věci ve společnosti je jiný, než co tyto zákony či projekty prosazují. Dám příklad z jiné oblasti: nic nepomůže milion programů rovných příležitostí zaměstnání žen, pokud ve společnosti bude převažovat konsesus, že žena patří k dětem, k troubě a jako zaměstnanec je podřadná. Totéž se týká lidí s handicapem a plodů s VVV.
7a/ pokud lidé dospějí ke konsensu, že život handicapovaných stojí za hovno, tak za to hovno stát bude.
7b/ pokud tedy bude život lidí s handicapem stát za hovno, je logické, že je lepší, aby se vůbec nenarodily.
7c/ pokud se přitaká eliminaci plodů s VVV slučitelnými se životem, bude legitimní utrácet plody s čím dál nicotnějšími a řešitelnějšími vadami. Jakmile se hranice nestanoví na začátku, je pak těžké nějak tento trend ubrzdit - leda začít tím, že se všeobecné mínění proti utrácení dětí začně výrazněji stavět.
7d- PROČ jsem tedy strávila tolik času touto diskusí - web, včetně tohoto serveru jsou také místa, kde se dnes konsensy nad různými věcmi také formují. Myslím, že to tedy má cenu, pokusit se zasáhnout do diskuse.




8/ Pro Mulderku - kdybys blicími smajlíky vytapetovala, zbytečně si opotřebováváš klávesnici. Ani podrobnou analýzou jsem mezi blicím smajlíkem a tématem nenašla.