Slyším o téhle nemoci poprvé, je to opravdu záludnost. V žádném případě to není sranda. Jsi ale dobrá, že o tom dokážeš mluvit. Můj tatínek trpěl maniodepresivní poruchou (bipolární afektivní porucha) všichni ho měli buď za genia, nebo alkoholika. Bl to vrcholový sportovec, překonával své rekordy, až plival krev. Hodně cestoval (Aljaška, Nový Zéland, Skandinávie...ČR a SR, křížemkrážem) PAk se utápěl v depresích, míchal to s alkoholem, a tak to šlo několik mnoho let a intervaly se stupňovaly. Až jednoho dne ve spánku zemřel.
Nechtěl s tím bojovat. Když měl mánii, byl to úžasný člověk, nespal, sportoval, plánoval, realizoval - v této fázi by nikdo neřel, že je nemocný. Léčit se odmítal, utekl z léčebny, z nemocnice... a pak padl na dno a pokud vylézal ven (první dva tři dny), lidé ho měli za alkoholika, ale pak týdny trávil doma sám, hleděl do stropu. Vypnutý mobil, dveře neotevíral, klíče v zámku...až třeba za 14 dní jsme ho já nebo babička našly zuboženého a dávaly dohromady. Za 3 dny byl opět na opačné straně břehu....