Terezo,

taky jsem o tom dřív uvažovala, možná jsem to měla udělat. Ale hodně mi pomohlo, když jsem poznala, že tím trpí i někteří mí velice blízcí přátelé - tak jsme se vzájemně podporovali. No, naučila jsem se s tím žít. Ale strašně mě mrzelo, když se na mě i blízcí lidé, co mě měli a mají rádi, koukali trochu jako na blázna, protože to prostě nechápali. To se na ně snad člověk nemůže ani zlobit.