Přidat odpověď
ne, nemyslím si, že by měli zůstávat v primární rodině, ale rodina by měla mít dál zájem. To jsem měla na mysli. Příspěvek Snapeové jsem pochopila tak, že po smrti matky byla postižená osoba ponechána "napospas".
Myslím si, že není špatnost přenechat péči o dospělého postiženého odborníkům, ať už chráněné bydlení, komunita, ústav, ale přechod by měl být pozvolný, nenásilný a měl by přetrvávat kontakt s primární rodinou. Pokud to nenarušuje stav daného postiženého. Ale vědět, jak se mu žije a zda není nedej bože týraný porsonálem, by vědět a zajímat měli.
Předchozí