Pane Kuběnko,
terorista?
Už se Vám nebo někomu z Vašeho okolí něco stalo, když jste spatřil kojící matku s dítětem? Padl jste a už nevstal nebo se z toho dodnes nevzpamatoval? Myslím, že ani jedno ani druhé.

a dřívější doby?
Proč bychom se měli vciťovat do dřívějších dob, když žijeme teď? Jak už jsem psala výše, proč tedy, když se vracíte zpět, používáte počítač a internet. Vše se mění-vyvíjí, něco zaniká a jiné zas vzniká a nikdy to nebylo a nebude jinak. A protože taky vše souvisí se vším, je dobré si uvědomit, že jde jen o svobodu matky s dítětem, kteří mají úplně stejná práva jako Vy, já i všichni ostatní.
Myslím, že je nesmysl pohlížet na tuto věc jinak, než tak, jak to tady spousta těch mamin sama vyjadřuje. A pokud to některé ženy cítí jinak, nechť se dle toho zařídí. Myslím ale, že ve většině případů, kdy žena nechce kojit na veřejnosti, nejde o nic víc a ani o nic míň, než o její stud. Fajn, má na něj právo. Pak se ale určitě sama sebe ptá, proč se vlastně stydím, když je to úplně přirozená věc. Prodělala ji většina z nás (všichni jsme se narodili a museli být krmeni). Svoboda, která tlakem davu přitlačí ženu do kouta a ještě s pocitem, že dělá nějakou napravost, přestává být svobodou.
Já sama si o sobě nemyslím, že jsem nějak silná osobnost. Pociťuju, že bych s kojením na veřejnosti měla problémy. A proč? Protože na sebe dost snadno nechám, ač velmi nerada, působit tlak okolního, mnohdy pokřiveného, mínění.
Ano styděla bych se, ale ne za to, že kojím na veřejnosti, ale za to, že se kojit na veřejnosti stydím. Stud ze studu.
Věřím ale, že než se mi poštěstí stát se jednou z těch mnoha vyvolených žen, tento stud překonám a budu plně k dispozici svému dítku. Nikoli okolnímu mínění!!