Mám dvě děti - syny 10 a 3,5 roku. Kromě běžných výchovných starostí máme trápení s lehkou mozkovou dysfunkcí u staršího syna (s mladším zatím problémy nejsou, proto budu psát jen o tom starším). Je někdy velmi těžké zvládnout dítě s LMD a vydržet to v relativním zdraví a bez "tekoucích" nervů, protože s dítětem s LMD je život v téměř neustálém napětí a stresu. Je to vysilující - rodiče těchto dětí s LMD určitě přesně vědí, o čem píšu!
Člověk hodně vydrží, zvlášť když jde o vlastní milované dítě, ale každá zátěž, když trvá dlouho, unavuje. Člověk ztrácí síly a potřeboval by si vydechnout a zas nějaké síly nabrat - jenže ono to nejde, babičky nejsou a od dítěte si nelze "vzít dovolenou". Únava a stres tedy trvají, vrší se, až už člověk téměř nemůže dál - jenže musí...
Můj syn je naštěstí nadprůměrně inteligentní, nemá postiženou motoriku jako jiné děti s touto diagnózou, ale jeho hyperaktivita, neklid a impulsivita jsou opravdu velmi silné. I paní doktorka v pedagogicko-psychologické poradně, kam docházíme, mi řekla, že TAKOVÝ případ LMD ještě neviděla...
Od jeho docházky do školky (od 3 let) až dosud (nyní 4.třída ZŠ) slyším od učitelek téměř jen samé stížnosti na jeho obtížné chování, které vesměs pramení z jeho silné LMD. Už je toho na mě někdy moc. Nemyslím si, že by si na něj učitelky zasedly, ono je to s ním opravdu někdy těžké, to vím sama nejlíp; ale na druhé straně učitelky-profesionálky by měly vědět, co je to LMD a co s takovými dětmi dělat. Za dobu synovy docházky do školky a školy (t.j. téměř za 7 let) měl syn JEDNU jedinou učitelkou, která nejenže věděla, co je to LMD, ale dokázala si se synem poradit takovým způsobem, že doba, po níž syna učila, znamenala pro nás rodiče do té doby nepoznanou pohodu a klid, protože jsme se nemuseli bát neustálých stížností. Byla to pohoda snad i pro ni, a určitě pro našeho syna i pro nás rodiče. Byla to jediná učitelka, na níž bylo vidět, že toho mého kluka má opravdu upřímně ráda!!! Když po roce odcházela do jiné školy, bylo nám velmi smutno.
Někdy už mám pocit, že nemůžu dál a že už to nelze vydržet. Byla jsem se kvůli synovi víckrát radit v poradně, konzultuju s různými odborníky, čtu různé knížky, sama se pořád snažím vymýšlet různé výchovné metody (jak se říká Komenský-Frištenský) - ale stejně nic nepomáhá. Mám pocit, že už jsem vystřídala všechny metody, ale je to spíš čím dál horší a docházejí mi síly. Hodně jsem toho nastudovala a tak bych dokázala bych napsat obsáhlé teoretické pojednání o LMD, co to je, jak to vzniká, co s tím atd. Jenže to je všechno jen vyčtená teorie a v praxi mi to stejně není nic platné.
Proto Vás moc prosím, nemohli byste zřídit stránku nebo diskuzní okénko na téma lehká mozková dysfunkce? Byla bych moc ráda, kdyby jiní rodiče dětí s LMD mohli napsat své PRAKTICKÉ zkušenosti, jak oni to zvládají nebo zvládali. Prosím třeba i o příběhy nebo vyprávění o těchto dětech - byť bez závěrečné rady nebo poučení, co s tím. Ono leckdy pomůže i to, že člověk ví, že v tom není sám, a že i jiní rodiče se - úspěšně či neúspěšně potýkají s tímtéž.