Ono je preferovat a preferovat, že. Já taky ke každému dítěti přistupuju jinak, páč každé má jiné potřeby a každé vyžaduje něco jiného. V podstatě se snažim ke každýmu přistupovat jinak, ale celkově stejně. Ech, zní to blbě, ale já nějak nevim jak to vyjádřit. Prostě se snažim každýmu splnit jeho potřeby, ale ne na úkor těch druhých.

Já měla v práci kolegyni, pro kterou byl prvorozený syn doslova Bůh (a fakt nepřehánim) zatímco k mladšímu se chovala jako k naprostýmu parchantovi. Tam to její preferování syna bylo tak viditelný, že jsem si toho všimla i já tehdy bezdětné, dvacetileté trdlo.