Milá Monty,
velice často čtu různé články na Rodině a nikdy jsem na žádný neodpověděla. Tvůj článek mě ovšem vyburcoval k reakci. Mám doma pravý opak všeho, co jsi popsala. S manželem se známe 10 let, 7 let jsme svoji, máme 4 letého zdravého a hodného synka a brzy chceme mít druhé dítě. Manžel je o 17 let starší než já (je mu 48 let) a nepoznala jsem lepšího a hlavně férovějšího muže. Strašně mi doma pomáhá, sám vlastníma rukama bez jakékoliv pomoci dělá nádstavbu na našem domku. Já se starám o veškerou domácnost a dělám to s velikou láskou a radostí, protože večer, až manžel přijde dolů (pracuje na půdě), tak se milujeme něžně, vášnivě, romanticky a jsme šťastní, že jsme spolu. Můj recept na manželství ale je tento: je potřeba mít stále nějakou práci, která odvede škaredé myšlenky hodně daleko. I když veškerá práce (myslím domácnost - uklízení, vaření atd.) je na mě, tak manžel bez problémů vstával k miminku, pomáhal koupat a přebalovat. Když se setkáme, vítáme se s úsměvem na rtech, a s úsměvem na rtech se loučíme.... Možná že to bude hodně lidem připadat naivní, ale já doopravdy mám takový život a jsem šťastná.

S přáním hezkého dne všem

čtenářka Irena