Ten článek mi přišel nekonečně nudný a připadalo mi nekonečně nudné se vůbec zabývat tím, proč byl napsán.
Diskuse byla zajímavější, ale o nic víc, než obvyklé reakce pod podobnými "třídními" diskusemi. Bohatí obhajují bohatství, chudí se zlobí, nebo naopak přejí, aby jim bylo přáno - nevím, jak to funguje, ale budiž........., nebo mají obavy, aby nebyli obviněni ze závisti a nesnášenlivosti vůči bohatým, obvyklé klišé.

Pak se na R objevily bolestné výkřiky podnikatelů, předpokládám, že nikoliv chudých, o tom, jak si o nich všichni myslí.........a jak je všichni nenávidí...... a jak jim všichni závidí........tedy ti chudí.

Přiznám se, že v tu chvíli dostal článeček nový rozměr. Neměl náhodou uklidnit ty nenávidějící, aby si náhodou nemysleli, že to bohatí nemají starosti a těžký život? Obzvlášť tedy bych viděla zásadní problém jejich života v tom, že je nikdo nemá rád......což, přiznám se, nechápu. Může jim to být jedno, když se mají vzájemně rádi na golfu a svých pracovních večírcích.
Patrně shoda okolností, ale přijde mi zcestné, aby tu někdo ublíženě vykřikoval, jak trpí tím, co si o něm myslí někdo jiný.
Takže závěrem: zamáčkla jsem slzu na ubohými bohatými trpícími a šla vařit své chudinské bramboty se zelím.