Ahoj všem,
jsem taky zastánce spíš liberální výchovy než dítě neustále peskovat. Já jsem byla způsobná holčička, která nikde neotravovala, byla zticha, ale nebylo to samo sebou - došlo k tomu neustálým peskováním, okřikováním, krocením temperamentu. Když jsem pak měla projevit svoji osobnost a upozornit na sebe, stála jsem a koukala. A hned to bylo - co tady stojíš, ty nevíš, co máš dělat, bojíš se promluvit? Přesně jsem věděla, co nesmím, ale už jsem nevěděla, co smím. Poznamenalo mě to dodnes.
Dceru vedu tak, že ji okřikuji co nejméně. V 19 měsících byla to samé, co Montyin Stáník a byla jsem úplně vycucaná. Řešila jsem to tím, že jsem ji co nejméně vodila tam, kde by mohla obtěžovat. Do restaurace jsme nechodili, honit mezi jídlem malou po lokále by mi jídlo otrávilo natolik, že jsem radši pospíchala domů něco uvařit. Na dovolenou jsme poprvé jeli, až když jí bylo 5 let a byla to naprostá pohoda, dřív bych to považovala za větší stres než zůstat doma. Jízdě tramvají jsme se vyhnout nemohli a taky bylo pár konfliktů.Hodně jsme chodili na dětská hřiště (to mě vůbec nebavilo, ale nedalo se jinak), do plavání a venku jsme byli 2 hod. dopoledne a 3 odpoledne - snažila jsem se malou nějak unavit, ale taky to vypadalo tak, že jsem večer padla a ona byla ještě čilá. Přežili jsme to. Teď je jí 7 let a uchovala si svůj přirozený temperament, nedělá jí problémy promluvit s kýmkoliv, vystupovat na veřejnosti. Její neposednost mizela postupně. Do restaurací už chodíme, ale začalo ji to bavit až tak v pěti letech. Do té doby nebyla schopná vydržet sedět - nudila se.
Myslím si, že pokud má někdo dítě, které skutečně zlobí a může to okolí obtěžovat, udělá lépe, když se budě těm situacím snažit vyhnout než dítě pořád okřikovat a snažit se ho za každou cenu usměrnit. Leckteré "dobře vychované děti" jsou ve skutečnosti zakřiknuté, mají nízké sebevědomí a těžko se budou prosazovat. V dospělosti už jim nebude nic platné, že nezlobily a neobtěžovaly okolí. Ale řvoucí, pobíhající děti na v restauraci nebo v divadle mi taky vadí. AŤ si každý vybere, co chce, ale já jsem šla tou cestou, že jsem si po nějakou dobu radši hodně věcí odpustila než ssebou vláčet nudící se dítě na místa, kde ostatní očekávají klid a pohodu. Za to já si užila spousty akcí pro děti, ze kterých jsem se vracela s bolením hlavy, ale dcera byla šťastná, vydováděla se. Každé dítě se jednou zklidní. Ale hlavně zbytečně neřvat na ty malé.