souhlasím s vámi.
Každodenní cesta do práce za penězi je boj. Někdo bojuje pro pár korun, někdo pro pár tisíc...
Mi osobně vadí, kterak se v poslední době (anebo jen možná v konkrétních diskusích) jaksi začlo považovat ty, kteří umí vydělat peníze, za odpad společnosti - není důležité vydělávat hodně peněz, protože kdo tak činí, tak ten to určitě má zadarmo anebo rovnou krade... Není důležité mít VŠ, protože známe spoustu takových, co jsou ve skutečnosti hrozní lidé... bla bla
Zastávám heslo: Jaký si to uděláš, takový to máš.
Manžel pracuje opravdu hodně, co se týče odpracovaných hodin i náročnosti práce. Ví, proč to dělá. I já jakožto manželka na MD vím, proč to on dělá a proč já musím přetrpět to, že s námi není až tak často. Jsme mladí a snažíme se zajistit sebe i děti do budoucna.
Byla jsem u kamarádky, její muž přišel ve 3 hodiny domů, najedl se a sedl si k dceři a hrál si s ní. Mi se chtělo brečet, protože v takovou hodinu můj manžel ještě nikdy nepřišel a na hraní s dětmi bohužel nemá tolik času, kolik bychom si představovali. Svěřila jsem se jí a ona mi odpověděla, že by byla zase radši, kdyby ten její třeba přišel později, ale donesl domů více peněz...
Vždycky toužíme po tom, co nemáme. Bohužel, model "spousta peněz a spousta volného času" jsem jaksi ještě neobjevila..
Neodsuzuji "bohaté" za jejich výchovné prohřešky.
Navíc, "bohatství" je velmi relativní pojem. Pro někoho je to právě ten golf, pro někoho vlastní bydlení... Kdybychom se zamysleli globálněji, tak pro někoho třeba jen trocha jídla a klidné místo ke spánku...

Nikdo nemá patent na výchovu dětí, všichni se to minimálně u toho prvního teprve učíme. Priority si nastavujeme sami, stejně tak, jako neseme následky za své činy. ¨