Grainne, ale někdo je holt té organizace schopen více, jiný méně a dalšímu to zase za to až zas tolik nestojí.

IMHO by každého měli doma naučit základní sebeobsluze, do které patří mimo jiné úklid a vaření (do standardu, který jemu osobně vyhovuje), aby nebyl závislý na druhých a nebyl nucen se oženit jen proto, že už nemá žádné čisté košile .

Takže UMĚT bychom to aspoň v nějaké míře měli všichni, abychom nezemřeli hlady a ve špíně, pokud si nebudeme moci dovolit tyhle věci, jak se dnes říká, outsourcovat. Otázka je, jestli bychom to měli za všech okolností také DĚLAT a proč. Nevím, jak to má doma zařízené třeba pan profesor Pafko, ale považovala bys ho za plnohodnotného člověka jen v tom případě, že bude doma luxovat, mýt nádobí a používat štětku na záchod? Nebo to má dělat jeho žena, aby to bylo dobře?

Re společenské uznání - to je opravdu hodně relativní, když je někdo velký snob, tak mu budeš imponovat třeba pouze jako ředitelka (nebo manželka ředitele) mezinárodní společnosti, ale už ne jako úřednice, učitelka, prodavačka.... budeš se kvůli takovým blbům poltit a snažit se dosáhnout na post té ředitelky, i když na to nebudeš mít chuť ani schopnosti?

Já osobně (a prosím, nevrhejte se na mě, nikým, kdo to dělá, nepohrdám a opravdu se jedná čistě jen o můj osobní problém) bych pro SEBE považovala za degradující dělat sekretářku nebo ženu v domácnosti. Přičemž si nemyslím, že to opravdu degradující JE, jenom já se svým duševním nastavením bych se za to styděla a považovala bych to za své osobní selhání, ale opravdu nepohrdám lidmi, kteří to dělají.

A promiň, ale nikdo tu nebásnil o "šťastných a spokojených hospodyních a paních na úklid, bezmezně milujících svou rodinu", jen o tom, že to považujeme za práci rovnocennou každé jiné. Nepochybuji o tom, že existuje docela dost lidí, které jejich práce občas naštve, že je naštvou nadřízení, případně tu práci nedělají rádi, ale nějak se živit musí... ale to může být u jakékoli profese, u hospodyně stejně tak jako třeba u učitelky, ne?