Víš, on s tebou nadřazeně může mluvit i obyčejný řemeslník. Já jsem dost často zažila, že když k nám přišel opravář tak jsme pro něj byla "blbka" čistě právě proto, že jsem byla doma s dětma. Případně když mi dal jeden bývalý kolega jasně najevo, že vlasně nemám co dělat v práci, protože mne muž může uživit. Když jsem se ho zeptala na určité organizační věci (po dvou letech na mateřské), tak k odpovědi neopomenul přihodit, že mozek holt peníze nenahradí...

A zažila jsem i to, že můj muž vyhodil zedníka, který půl dne hlasitě (a velmi sprostě) komentoval že jsme si ho pozvali, aby postavil zídku. To přece každej průměrnej maník zvládne, ale pan ředitel si přece nemůže umazat ručičky... Remcání by muž překousl, ale ty sprosté slova, používané před dětmi ne. Když na dcerku zavolal: "podej mi to, ku..o líná", tak byl odejit.
Mmch. taky jsem v určitých letech měla hospodyni. První byla zlatá, pak ji muž zaměstnal jako asistentku ve své firmě. Druhou jsem po čtvrt roce hádek poslala zpět agentuře. Třetí byla opět zlatá. A hádej, která z nich měla poznámky typu: "Jejda, vy jste ten hadr na podlahu nechala v tom kbelíku, kam jsem ho dala. Já jsem si říkala, že ho vyperete".

Oni se nepříjemní a přezíraví lidé najdou v každé vrstvě. A kolikrát si člověk ani neuvědomí, že plácne něco nevhodného.
Vím, že jsem párkrát nechtěně působila jako přezíravá zbohatlice. Třeba když jsem přiznala, že mi nechutnají olivy ze sáčku. Ve výsledku to vyznělo, že olivy denně snídám, přitom mi šlo skutečně jenom o to, že mi ty jedny konkrétní nechutnají a proto bych je nekoupila.
Případně když mi jedna maminka ve školce obdivovala náušnice a já jsem se pochlubila, odkud mi je manžel přivezl. Prostě jsem z nich měla velkou radost, věděla jsem, že manžel si utrhl kus sápnku, jenom aby nám šel koupit dárky a rozhodně jsem tím nechtěla nic naznačovat. Evidentně to ale bylo špatně.