Sally,

to s tou smlouvou se mi moc líbí, můj táta říkal, že by bez ní nepůjčil ani vlastnímu bratrovi, a měl pravdu. Kolikrát ani nemusí mít ten, co si půjčuje, špatnou vůli, ale může se mu nedejbože něco stát a jděte pak za jeho vdovou (fakt drsný, ale realita bývá občas i taková) a vykládejte jí, že jste jejímu tragicky zesnulému manželovi půjčili na čestné slovo třeba sto tisíc a že byste je teď chtěli zpátky...

Tomáši X, je dost velký rozdíl mezi tím, jestli někomu něco PŮJČÍM nebo jestli mu to DÁM. Vyčítat někomu, že je sobec, protože jako Klára půjčil peníze, které utrhl od pusy vlastním dětem, a pak by je drze chtěl vrátit... to myslíš opravdu vážně?

Kláro, myslím, že by byla velká škoda, kdybys po téhle určitě nepříjemné zkušenosti zatrpkla a už nikdy nikomu nechtěla pomoct. Ale asi bych na Tvém místě byla opatrnější a bez smlouvy nedala z ruky částku, kterou si nemohu dovolit oželet.
Jak tady píšou holky, je opravdu možné, že ta paní trpí nějakou duševní chorobou, a pak bych ji samotnou asi také neposuzovala tak přísně, ale je také možné, že je to opravdu podvodnice zcela "při smyslech". Ať tak, či onak, ta smlouva by takovou situaci myslím příště vyřešila, a také by otestovala toho, kdo si půjčuje (slušný člověk by podle mého názoru neodmítl smlouvu podepsat, proč taky, když ty peníze má v úmyslu vrátit?) Mě by nenapadlo si bez smlouvy půjčit větší částku ani od vlastní rodiny, a to spolu vycházíme opravdu dobře.