Když to tady zpětně pročítám, tak dětí "montyovského typu" je tu přehršel. Naše Ája taky pusu nezavře - nejen od rána do večera, ale i opačně - ona mluví i ze spaní!!!! Zpívá na záchodě, povídá při jídle, ve škole, ve vlaku. Na plaveckém výcviku vynechávala některé cviky, neboť musela "něco dopovídat" a s pusou pod vodou to nešlo..... :-))).
Píše nám "seriály" tj. krslí obrázky, které doplňuje textem a potom jednotlivé papíry sešije sešívačkou za sebou podle děje do "knížky" ...
Je děsně únavná, ale při vší té náročnosti je cítit, že se to lepší, že se vyvíjí, už se dokáže na jednu věc koncentrovat třeba 10 minut, většinou stále ječí, ale občas se i ovládne a je tedy jakýsi příslib, že časem se to srovná. Do takových 10 by mohla být příjemný společník (a pak nastoupí puberta a bude zase na zabití, ale to je zase jiná kapitola...). Ale píši to kvůli něčemu jinému. Mám kamarádku, která má holčičku stejně starou s Ájou. Měly být úplně stejně staré, ale kamarádka porodila o 2 měsíce předčasně a její malá je postižená. V sedmi letech jen leží, skoro nevidí, nikdy nebude mluvit... Když naše malá moc zlobí a je nesnesitelná, tak si vždycky řeknu: "Co by za to zlobení Sváťa dala."
Tak VYDRŽET!!! bude snad lépe, ale určitě by mohlo být hůř!
S.