Se starší dcerou jsem měla plavčo, nejdřív doma, pak bazén. Ze socializace jsem měla trauma já, páč jsem musela v plavkách před jiné lidi dítě bylo cachtací a líbilo se mu to. Pak asi od roka jsem jednou týdně chodila do místní "herny" - něco jako MC, hlavní pozitivum na tom bylo že jsem si tam mohla dát kafe se šlehačkou no a že mladá nadělala borčus někde jinde než doma (ona byla spíš plachá, takže si fakt vzorně vyhrála s kostkami nebo leporelem). Pak chodila od dvou let do Sokola, zpočátku se jí tam líbilo, pak ale čím dál častěji byly scény, bohužel jsme měli štěstí na "soudružku sokolnici" se kterou to bylo o opakování 30 let starých provařených říkadel o traktoru co jede do hor, v kruhu a za pochodu... :-( a jednou mi tam mladá ztropila takovou scénu, že jsem ji odvlekla pryč a od té doby jsme tam nešli.

Se synátorem jen plavčo doma (byla jsem ráda že s ním manipuluje taky jiná osoba než já), do bazénu už ne, přišla mi to zabitá neděle, pro starší by to nebylo, takže problém kombinovat program pro ni... a navíc už tak nějak nestíhám nic jiného než nakoupit, uklidit a vymyslet něco pro oba najednou aby po mě nelezli, než večer přijde táta. Takže kroužky nějak jdou mimo nás.