Já jsem začala s dcerou chodit do MC, když jí byly 2 roky. Problém je, že o děti hodně stála kolem roka a půl, jenže pak přišla zima, najednou děti nikde žádný a ona se jich začala bát. Takže na jaře v těch dvou letech to bylo dost náročný, ale přes zimu bohužel MC hledalo nové prostory, takže se nedalo nic dělat. Já jsem za MC moc vděčná. Seznámila jsem se tam se spoustou dalších maminek, přivdala jsem se do jiného města a na mateřské jsem byla najednou děsně sama. Dcera si v MC našla kamarády, chodily jsme pravidelně v určitý den, nebyl to přímo kroužek, jen hernu vedly stále stejný úžasný ženský, vytvořila se tam docela parta. Krom toho jsme chodili do DDM na cvičení pro maminky s dětmi, asi tak od 2 a půl roku. MC i DDM je mimojiné o tom, že tam mají děti spoustu místa na řádění. Doma má dětský pokoj 12 m a z toho ještě značnou část zabírá nábytek. A co se týče dětských hřišť, u nás je jich hrozně málo, jsou dost děsný, špatně vybavený, písek špinavej a lavička plná maminek, který zapalujou jednu od druhý. Tak to mě fakt neláká. Takže v podstatě nemáme moc na výběr. Teď chodím do MC se synem (3 letým), žádný kroužek to neníprostě si jen hraje ve volném prostoru s hračkama, který doma nemá.
Kdo to přehání s kroužkama, je teď dcera. Jde do 3. třídy. Letos měla každý den jeden kroužek a na příští rok si zkouší vydyndat podobný nebo větší počet.