Jsem nekojená od 3. týdne, zdravá, v rámci možností šťastná a s rodičema mám dobré vztahy. Takže žádná duševní ani zdravotní újma.
Vidím to tak, že když to jde, je to moc fajn pro matku i dítě, když to nejde, tak se z toho nemusí nikdo věšet a vyřeší se to prostě jinak.
Asi málokterá nekojí z "pohodlnosti" nebo proto, že bude mít pak lepší prsa, tyhle důvody neuznávám. Ale to snad ani nikdo nedělá...
I kdyby ten nekojící důvod měly být rozkousané bradavky, tak mi to připadá lepší, než zbytečný stresy. Radši ať jsou ty mámy v klidu, ne?