Můj syn se narodil o měsíc dříve, byl v inkubátoru a moc se mu nedařilo dobře. Já jsem mlíko odstříkávala, ale po týdnu se přez noc prostě stratilo a už se netvořilo. Syna mi po 10 dnech dali na pokoj, vše se vyvíjelo dobře, byl na umělé stravě, pěkně papal, přibýval. Tak jsem se po 14 dnech zeptala primářky proč nás nepustí domů. Její odpověď mě zarazila. Dokud nebudete kojit tak odtud neodejdete. Zprvu mě to rozesmálo, protože mléko jsem neměla již dlouho a celý život strávený v nemocnici mě pobavil. Po dalších pěti dnech jsem začala naléhatna lékaře, aby nás propustili domů, mléko jsem porstě neměla. Prý jsem ho ztratila ze stresu a zase se vrátí. Nakonec jsem chtěla podepsat reverz a musela jsem podepsat , že ze své vlastní vůle odmítám kojit. Přišlo mi to děsivé a ponižující. Ty řeči lékařek o tom , že svému malému dám v mléku to nejlepší atd. Já bych klidně dala, ale neměla jsem z čeho, ale to je nezajímalo.Myslím si, že s kojením se to moc přehání. Každá matka by chtěla dát svému maličkému to nejlepší, ale když nemůže, není na místě ji ještě přitěžovat nepatřičnými řečmi o tom jak je "špatná,,.