Hahabimbi,
pochopitelně našim matkám nikdo nedržel u hlavy pistoli a nevyhrožoval zastřelením, pokud budou kojit. Ale doporučení, kterých se jim ohledně kojení dostávalo, byla z dnešního pohledu tak nesmyslná, že se vůbec nedivím, že bylo v naší generaci tak málo kojených dětí. Naopak - divím se, že byly vůbec nějaké.) Namátkou - zakazovalo se kojit jinak, než podle přesného časového plánu (po třech hodinách), což v mnoha případech muselo znamenat, že matka stráví i hodinu a půl s dítětem řvoucím hlady. Ale jen málokterá si troufla jít proti proudu a dát dítěti pít dřív, když všechny autority tvrdily, že je to špatně. Samotné kojení nemělo přesáhnout pět minut. Kdybych si zodpovědně (stejně jako moje matka) nastudovala tehdejší literaturu o péči o dítě a věřila doporučením lékařů a sester v porodnici, tak nekojím ani jedno ze svých dětí. Dcera se dožadovala krmení nejdéle po dvou hodinách, syn zas k nasycení potřeboval v prvních týdnech i 40 minut u prsa.