Pro mě bylo kojení vrcholně nepříjemné. Mám velmi malá prsa. Sedět jsem díky zpackanému nástřihu a šití nemohla pořádně skoro tři měsíce. První dny velkých bolestí. Takže jsem mohla kojit jen vleže, což s malými prsy a velkými bolestmi v rozkroku šlo blbě. Navíc když se malý přisál, cítila jsem křeče v břichu a že ze mě doslova stříká krev (promiňte mi to "výrazivo"). Navíc malý pořád plakal (asi hlady). Bylo to všechno tak stresující a bolestivé, že předsevzetí šli do háje a okamžitě po příjezdu domů jsem prostě začala se Sunarem. A malý byl naprosto spokojený, od dvou měsíců spí celou noc. Budou mu čtyři a zatím byl nemocný dvakrát (zánět středního ucha a viróza). Dotazy na kojení mě pěkně štvaly, poučné řeči jak je to pro dítě to nejlepší (krásně to zní z úst 17leté pipiny, která někde něco zaslechla a ví houby), prostě jsem říkla že někojím protože nechci a pokud vím, žádný zákon na to není. Musím říct že mi hodně pomohla matka, která mě v rozhodnutí nekojit podpořila (laktační liga by se asi zbláznila ))