Naštěstí jsem mohla kojit obě děti docela dlouho, ale neodsuzuju nikoho, kdo skutečně nemůže. Jen mám pocit, že jsou kolem toho trochu mylné informace, nebo aspoň moje zkušenost byla prostě občas jiná.

1- "Kojení nebolí" - píšou v některých příručkách. Ne, s odstupem času to potvrzuju, kojení nebolí, ale ze začátku to bolelo hrozně, pohmožděné bradavky (i u druhého,když už jsem věděla, jak kojit), nateklá prsa, že jsem nemohla dát ruce k tělu atd. Naštěstí to třeba u mě netrvalo dlouho, určitě ani ne šestinedělí, takže by to nestálo za řeč, kdyby ta informace "Kojení nebolí" nemohla třeba někoho svést někam mimo.

2- "Kojit tak dlouho a tak často, jak miminko chce." - Mně se tohle taky neosvědčilo.Jasně, že kojit podle potřeb dítěte, ale vždycky jsem se stejně snažila vydržet aspoň 2 hod, jinak mimi hodně ublinkávalo. Taky jsem si tím ze začátku "sobecky" chránila ty bradavky. A taky jsem je nenechávala přisáté pořád, ale tak 30 min, později samozřejmě stačilo podstatně míň.

3 - "Kojení je pohodlnější než UM". To je otázka - matka musí hlídat stravu a nesmí pít alkohol, krmit může jen ona, kojení trvá déle než vycucnutí lahve. U nás šlo taky hodně o časté buzení v noci, nebylo to hlady, ale myslím, že to s kojením souviselo. A totální závislost miminka na matce, pokud neodsáváte (což jsem teda nějak nezvládala), tak se po nějakou dobu od děcka vůbec nehnete.

To fakt není stěžování, jen mi připadá, že o tom jsou někdy mylné představy. Já jsem ale moc vděčná, že mi to šlo, a vzpomínám na to moc ráda. A jak krásně a nepozorovaně jsem mj. při tom kojení zhubla