Já jsem doopravdy kojit nechtěla, nebavilo mě to, ale právě řeči typu kojení to je to nejlepší, co můžeš svému dítěti dát, jsem se překonala a kojila svojí první holčičku téměř tři měsíce. Po třech šílených měsících, kdy jsem s ní absolvovala plno různých vyšetření, odběrů a stresových situací jsme všichni pochopili, že mi vlastně umírá hlady. Ona totiž od třech neděl téměř nepřibírala. Ve třech měsících vážila přibližně tolik, kolik někteří novorozenci. Byla apatická a i když jedla poměrně dobře, nepřibírala. Po podání umělé výživy mi rostla a sílila před očima. Bylo mi zděleno, že moje mléko není kvalitní a i přes to, že je ho dostatek, holčičce škodí víc, než prospívá. Kdybych přestala kojit ve chvíli, kdy mě to přestalo bavit, mohla jsem sobě, ale hlavně jí ušetřit spousty nepříjemných vyšetření a trápení hlady. Proto mně tyto řeči o jediné možné a správné výživě vždycky dost nadzvednou. Když se narodila moje druhá holčička, kojení mě přestalo bavit v šesti nedělích, ona také přestávala přibírat, kojení jsem utla a šly jsem do umělého mléka. Děti jsou obě dneska v pohodě a já taky. Nemyslím si, že jsem jim uškodila, když jsem nekojila do třech let, jak je u některých maminek normální. Nikomu nic nevyčítám, ani nevnucuju. Ať si každý dělá, co chce.