Syn byl kojený jen pár týdnů, brala jsem léky, tehdy jsem kojit nemohla, mezitím se ztratilo mléko (které už se prostě nevytvořilo) a syn zapomněl pít z prsu.
Hlavu jsem si z toho nedělala, ale nedá mi to, abych zmínila výhody nekojení (čili UM). Jednak syn okamžitě, jak dostal UM z flašky, spal celou noc, takže příprava UM v noci nám úplně odpadla a odpočatí rodiče taky mají něco do sebe (já i manžel jsme jako nevyspalí docela nepříjemní jedinci). Krmit mohl i tatínek, babička a dědeček, což pro mě byl nádherný pohled. Po dobrání léků jsem musela ještě párkrát na kontrolu a nemusela jsem syna brát s sebou, nemusela jsem se nervovat, za jak dlouho budu zpátky u syna, jestli do té doby nebude řvát hlady atd., krmení z flašky trvá kratší dobu než z prsu. Asi jsem pohodlná, ale umím ocenit tyhle výhody nekojení.