Jsem ta matka, která na hřišti své dítě nechá si hrát jak umí. Věřím mu. Ani jeden není agresivní, děti nebouchají, nehází písek do očí, odpadky dávají do koše. At šplhají kam zvládnou, pokud potřebují pomoc, řeknou si o ni. Nejančím stylem "tam nelez, pozor spadneš, neběhej tak rychle, nelez tam vysoko"... apodobně. Děti nepadají a síly odhadnout umí.
Mám problém trošku si jinými zachraňujícími matkami, které chtějí zachraňovat i mé děti. Vypadám lhostejně, ale spíš je dobře znám. Ostražitá jsem jen tam, kde není plot a u hřiště silnice, bo mé batole bylo a stále trochu je docela zdrhavé