V HB jsem rodila v dubnu 2009. Porodní plán jsem předem poslala e-mailem primáři dětského i gynekologie, oba mi ho odsouhlasili (MUDr. Antonín si u toho neodpustil trochu primářské blahosklonnosti, ale budiž, je mu to odpuštěno ). Byli jsme před porodem s partnerem na prohlídce sálů, byla tam velmi příjemná PA, která nám ochotně odpovídala a poinformovala nás. Porod samotný probíhal v soukromí, nikdo nás (mě a partnera) nevyrušoval (možná, že úzkostnější typy by se tam cítily opuštěné, mně to vyhovovalo - a hlavně PA jsme si mohli kdykoli zavolat), nikdo mi necpal zbytečné zákroky, porodní asistentky byly úžasné, podporující, trpělivé, i při poklesu ozev nedělaly paniku a vyčkávaly. Usměrnily dokonce mladého pana doktora, který chtěl (asi trochu zbytečně) vyšetřovat (přišel a bez ptaní si na to rozsvítil, tak mu zase zhasly a řekly, že je to v pořádku, že nález je OK). Porodnice umožňuje nepřetržitý kontakt s dítětem po porodu, vůbec jsme od sebe nebyli oddělení, nemuseli jsme o to bojovat. Měli jsme velký problém s kojením, naštěstí se v porodnici nachází kouzelná MUDr. Weberová, která naučí kojit opravdu každého (kdo psychicky vydrží). Takže nám nabídla přesunout se na novorozeneckou JIP, kde se nám věnovala jak ona, tak sestřičky (na standardním šestinedělí je opravdu málo personálu, takže nemít tu možnost jít na jipku, tak dnes nekojíme). Její vlídný, leč nesmlouvavý dozor pak trval ještě šest týdnů, než jsme byli s pitím opravdu sžití. Díky moc, jak porodnice, tak dětské oddělení může být opravdu pyšné, jinde bychom určitě tak hladce nerodili, nesžívali se po porodu a nekojili. Příště zase v HB.