Nebyla to náhodou nemocnice "Baby friendly hospital?" Tam je totiž nesmírně důležité, aby bylo ve statistikách, že 97-99% matek odchází plně kojících. Sice nechápu, proč to tak je, ale znám dva případy kojení jednoho špitálu s tímto honosným titulem, kdy mamince nebyl po porodu nikdo ochoten poradit a pomoci (víkend, laktační poradkyně pouze Po-Pá, sestry poměrně neochotné a každá jiného názoru, což prvorodičku mate). Celé to dopadlo tak, že pro obě maminky i jejich děti se stalo kojení nesmírným utrpením, ale propouštěli je s tím, že plně kojí a mohou si udělat čárku do statistiky. Že obě kojily slabé dva měsíce, a trápily sebe i mimino jen proto, že byly vyšokované tím, že dítě bude celoživotně postižené, když kojené nebude, to už je věc jiná...

Jsem ve 38tt. Kojit chci a upřímně doufám, že to půjde.
Nikdy to nebyla věda, ale přirozená věc intuice.
Vědu z toho udělali, intuice je v pytli, takže dnes je kojení považováno za dar a výsadu, kam se člověk podívá, všude ho straší kojením (ano, straší - je to jako když se 6tiletému dítěti říká "Počkej, až půjdeš do školy, tam Ti ukážou"), takže zápasí už v těhotenství mezi přirozenou touhou krmit své mládě dle přírody a nejlepším možným způsobem a zároveň infantilní touhou ukázat fanatikům kojení vztyčený ukazováček a koupit zásoby Nutrilonu
A závěrem - kamarádka mi na mé starosti řekla, že hodně záleží na tom, na koho člověk jako na prvního narazí - kdo mu s kojením poradí jako první...