No já nevím, ale pokud bych byla sama postižená, tak bych to taky zvažovala ze všech stran, tak jak píše zakladatelka. Nejen z toho mého "já ty děti chci a basta", ale i z ohledem na jejich budoucnost, jejich vlastní trápení, ať už třeba prodělané operace a týdny strávené po nemocnicích, tak psychické potíže, které by mohly nastat vzhledem k postižení. Nevidím na tom nic divného, naopak mi to přijde jako zralé uvažování.