Terez já se nerozčiluji,jen jsem napsala názor,o)i když přiznám,že zrovna je to fakt žihadlo na mou psychiku,vím,že tolik lidí zas není a ještě se najde spousta lidiček,co si uvědomují,že nikdy neříkej nikdy.asi jsem byla stejná,prostě jsem vyrůstala v době,kdy s postiženými člověk do styku moc nepřišel,ale když jsem se sama jím vlastně stala a do styku s nimi přišla,úplně mi to otevřelo oči.mnoho lidí by mohlo jen závidět a musím říct,že i já,jak jsou právě ti postižení šťastní,nezávidí,uměj žít mnohem lép než kdejaký zdravý,o))))samozřejmě,najdou se výjimky,ale to většinou právě u těch,co se postiženými stali,né narodili,o))