Přidat odpověď
No za prvé si myslím, že ne všechna postižení jsou dědičná (znám rodiče slepce, kteří mají vidící děti), za druhé vždycky je to jen u určité pravděpodobnosti.
Mám nedonošené dítě, které (kvůli nedonošenosti) mohlo mít všeliká postižení - od ochrnutí, slepoty až po těžké mentální postižení atd... jen kvůli té pravděpodobnosti, že třeba bude postižené, ho měli nechat umřít na porodním sále?
Myslím, že to záleží na těch rodičích - ti sami vědí, čím procházejí a čím zrovna jejich postižení je těžké a jak se s ním žije... a tím pádem jsou oni nejpovolanější rozhodnout, jestli je to něco, co se dá zvládnout - navíc pokud dítě bude postižené stejně, tak pravděpodobně ti rodiče budou schopní dítěti pomoci víc než rodiče, kteří sami zkušenost s tímto nemají.
To, že ty sama nechceš mít dítě se schizofrenikem, neznamená, že by jiní nemohli mít dítě se slepcem nebo člověkem s rozštěpem (zrovna teda rozštěp mi přijde dneska jako spíš kosmetická vada). Přiznám se, že zrovna se schizofrenikem bych asi nežila - nějak si dokážu představit různá fyzická postižení, ale psychiatrickou diagnozu bych asi nezvládla. Nějak je pro mě důležitější osobnost toho člověka než vzhled - a osobnost, která je nevypočitatelná a může se totálně měnit v čase - asi ne...
Předchozí