Ananto,
zkusím Ti odpovědět ze svého pohledu.
Když jsem se seznámila se svým mužem, bylo mi čerstvých 18 a jemu o 8víc. Měl toho za sebou taky celkem dost...rovnou mi řekl, hele mám tohle a tohle, je možný že to budou mít i moje děti. Ta chvíle byla pro mne zřejmě rozhodující. Řekla jsem mu, že nevidím důvod, nemít s ním případně někdy děti, všechny ty dg. jsou řešitelné léky či operativně. Navíc on je opravdu vitální a má život plnohodnotný, pracuje, myslí, miluje a má radost ze svých 4 dětí...

Takže já chápu, že uvažuješ o tom, zda nebude trpět vaše společné dítě. Já to taky prožívala dost tvrdě...a není o ten pocit moc co stát...ale já na tvém místě bych se spíš sebe ptala, zda:
1) vím vše o dané dg.?
2) jsem schopná se o takové dítě postarat?
3) opravdu chci s tímto člověkem dítě?

Pak bys totiž nehledala odpovědi u druhých a nemohlo by tě rozhodit pomyšlení jen na to, že někdo někdy tě odsoudí, že máš dítě "s tímhle" člověkem...

hodně zdaru!

a ještě jsi nadhodila další otázku. Mít děti jen pro to, že chci? I člověk je ovlivňován pudy, takže ono je to zřejmě přirozené mít a chtít a toužit po dítěti, ale někdo to holt umí potlačit a někdo ne