Markéto, dík , ale já jsem spíš od přírody opatrnická a vědomě se krotím, protože nechci svoje strachy zbytečně přenášet na děti. I tak je mám dost bázlivý.

Úžasný v tomhle byli moji rodiče i prarodiče. Od 3 let jsem chodila sama na hřiště před dům, od 4 let jsem u babičky směla sama mimo zahradu, tj. k řece, ke včelínu, na stráň na jejímž okraji vede železniční trať. S nožem, sekerkou, sirkama apod. jsem se učila zacházet na dnešní poměry velmi brzy. Byla jsem na sebe vždycky náramě opatrná, takže se o mě máma nebála. Řekla bych, že dnešní děti k tomu nemají takové podmínky a pak jsou nebezpečné samy sobě.