Dobře, tak jinak. Zrovna před měsícem jsem tu měla paní, kterou už delší dobu trápí problém, který se díky tomu, že odmítá léčbu zhoršuje a zhoršuje a může skončit i smrtí. Paní léčbu odmítá (ta spočívá v operaci, která ani není náročná), protože se bojí. Rozhoduje sama za sebe, ale má 3 děti (nejstarší jde v září do školy). Tím, že se neléčí, poškozuje i ty děti, protože ty určitě mámu potřebují a potřebovat ještě budou. Mám teda podle tebe jít "kopat" za ty děti, nebrat ohled na názor té paní a prostě jí v zájmu dětí říct - operovat budeme a hotovo, kecejte si, co chcete, termín máte v den x, v den y nastoupíte a nekecejte, nemyslete jen na sebe, ale i na ty děti! Myslíš, že tak je to správné? Já myslím, že ani omylem, nejsou to moje děti, moje tělo, moje povinnost je vysvětlit následky neléčení, popsat způsob léčby a respektovat její rozhodnutí (ať je jakékoli)a tak by to mělo být i v případě kojení (kojení má tyto výhody, chcete kojit nebo Vám mám přinést sunar?)