Ahojky, Bongiorno je unavené jak kotě. operace dopadla skvěle, malej se dává do formy, sice teda chodí jak po pěti pivech, ale zítra to bude snad lepší. Cesta teda katastrofa, do Ostravy mě už nikdo nedostane ani heverem, okolí je tam jak Kocourkov, jsme zabloudili i po cestě tam i zpátky ( a pokaždé jsme jeli úplně jinudy). Takže odjížděli jsme někdy v devět a domů přijeli v sedm večer. příště bych tam asi fakt radši letěla z té Prahy a dál taxíkem, páč tohle fakt už nikdy. Před Brnem (když jsme byli na cestě 3,5 hodiny) jsem se rozbrečela, že to ais nezvldánu tu cestu, amelj hystrickej v sedačce, já u něj vzadu, už jsme nevěděla, co dělat, aby se utišil, no nervy děsný. Teď jsem zapla první ze tří praček a dovybalila. Malej hajá. Marcičku, shodly jsme se s peťulou, že je rozhodně vhod, vzít si s sebou cestovní postýlku a varnou konvici. My měly kliku, že nám tam půjčili jedniné dvě postýlky, ostatní měli děti bu´d, když měli štětstí v klasických vysokých kovových postýlkách, ale zbytek (včetně nás původně) takové větší postele s nízkou bočnicí (tak 30 cm, že by nám z nís skoro určitě děti vypadli ven) a konvicie tam sice je, ale tak nechutná, že raději svou. jestli ještě na něco přijdu, tak napíšu. Jinak se toho vůbec neboj, není to tak hrozné,a ni jsem nebrečela, byl to fofr a malého jsme měla u sebe, jen jsem se nasnídala, vysprchla, dala v kavárně kafe s manžou a jen, co jsem došla nahoru, už mi malého nesly. Držím palce, ať s evám to v nejlepším případě spraví samo, nebo ať to máte rychle za sebou