Tak s tou genetickou dispozicí bych asi nesouhlasila. Moje mamka nás kojila chvíli (i když po pravdě řečeno v době, kdy se kojení moc nepřálo), sestry nekojily prakticky vůbec. A já kojím už 13 měsíců Možná je to i o té informovanosti - když porodily ségry (jejich dětem je 23, 20 a 14 let), bylo to takové to "jde to? Nejde. Tak prsk - Sunar". Já mám kolem sebe kamarádky, které kojily minimálně 6 měsíců, většinou víc, tak mi nějak ani nepřišlo, že by to nemělo jít. Po pravdě řečeno jsem to ale moc neřešila a v tom taky možná bude tajemství úspěchu. Nebyla jsem ve stresu. Ale ty informace byly fajn. Taky jsem narazila na super sestřičky, které Barunce pomohly, když se neuměla přisát. A ani ony nedělaly žádnou trágu z toho, kdyby to nešlo. Jo, a ještě k těm ségrám - ony si myslely, že nekojily kvůli tomu, že rodily (všechny děti) císařem. Jenže to já taky. Akorát mě tedy napadlo, že k jejich neúspěchu možná přispělo to, že rodily pod celkovou narkózou, tenkrát se to asi ani jinak nedělalo a hlavně pokaždé byl ten císař akutní. U mě byl plánovaný a měla jsem spinál.

Myslím si, že kojení/nekojení je z velké části záležitost hormonální a hodně je to taky věc psychiky. Informací by mělo být hodně, ale neměly by být podávány stylem "tytyty, jestli nebudeš kojit, jsi špatná matka". To je přece blbost!!!