Já jsem syna ještě v roce "kojila" 12x za noc. Byla jsem jak mátoha a to měl ještě už ve 4M 2 zuby a v 8M všechny a jakmile u prsa usnul a pak se vzbudil, tak mě děsně hryznul, takže jsem z obavy, že mě v noci zase kousne nespala ani u toho požužlávání. No a když jsme byli 14 dní na rodinném táboře a já stále v noci od společnosti kamarádů, na kterou jsem se rok těšila běhala nevyspalá v noci stále kojit, opravdu jsem se uvnitř pevně rozhodla, že s kojením v noci je konec! Měla jsem sice strach, že malý nepochopí, proč v noci ne a ve dne ano (to jsme kojili v pohodě asi 3x), a že přijdu o kojení úplně, ale byla jsem na pokraji vyčerpání z nevyspání. Každé kojení jsem mu nahlas říkala, že až přijedem domů, tak s kojením v noci končíme (tam jsme nemohli, protože by jsme řevem budili kolem spící děti) a představ te si, že jsme v sobotu přijeli domů a malý si poprvé za rok nechal nacpat v noci dudlík (do té doby ho zarytě a s děsným řevem odmítal) a díky tomu jsme kojili až v 23.30 a pak s občasným dudlíkem v 6 hod. A takhle jsme kojili v pohodě ještě rok. Jsem do dnes přesvědčená, že ze mě to rozhodnutí cítil. Ale je mi jasné, že k tomu rozhodnutí musí člověk dospět, prostě to musí přijít a nedá se to jen tak poručit a naplánovat. Tak budu držet pěsti a pro začátek bych asi zkoušela postupně prodlužovat intervaly kdy prso dám, možná zkusit mimi dát spát do pokojíčku, to nám zase fungovala na malé.