Jo, taky jsme měli doma řvouna, plakal v kuse od čtyřech měsíců do cca roka a půl, navíc se bál lidí a málo spal. Manžel když byl vyjímečně doma ho uspával v kočárku drncajícím přes práh, na uších sluchátka s depešákama, aby nemusel poslouchat ten věčný řev . Já byla psychicky úplně na dně, navíc těhotná.
Sotva začal trochu sedět, šlo ho zabavit dost dobře u knížek, jak se mu ale nikdo nevěnoval, brečel a brečel. V roce a půl uměl všechna tiskací písmena, ve čtyřech letech číst, v pěti letech naspaměť všechny vlajky světa i nakreslit. Přeskočil první třídu, dnes je mu skoro deset, v září nastupuje na gympl a je úplně v pohodě. Nechuť ke spánku mu zůstala, nejradši by vůbec nespal.

S odstupem času je mi jasné, že příčina toho šíleného breku byla v neschopnosti zabavit se, svět kolem sebe vnímal nějak jinak. Nikdy ho nebavilo jen tak běhat po venku, vždy to mělo nějaký "vědecký" záměr.