to platilo po většinu mého života. Když jsme někam odjela, třena na druhý konec republiky do školy, nebo když jsem byla na střední o prázdninách sama doma a naši byli na chalupě, nebo když jsme se vracela z vody jako teenager domů a pak na chalupu, tak jsem poslala maximálně koresponďák. Naši vycházeli z toho, že když za nima na chalupu nebo domů nedorazil policajt, tak je vše OK - zkrátka fakt - "žádné zprávy, dobré zprávy". Dneska je to naopak "žádné zprávy, špatné zprávy" - vyjedeme z místa a a pokud v předpokládáné době nedorazíme na místo B, už se sypou SMS a sekundární SMS "ještě mi nenapsali, tobě už napsali, napiš mi, až ti napíšou, jo?" n...kdo nezažívá aspon občas, ať zvedne ruku.

Takže já bych ty mobily tak neadorovala jako vynález, který nám jednoznačně zkvalitňuje život .