No, ono mít sourozence taky nemusí úplně vyjít (myšleno, že budeme jedna velká rodina, tety, strýčkové, sestřenice atd.). Já mám bratra mladšího, děti nemá a neplánuje. Můj manžel má bratra postiženého. Moje děti nikdy nebudou mít žádníé bratrance ani sestřenice.
Proto jsem ráda,že mají jeden druhého, že prostě nejsou na světě sami mezi bandou dospělých. Že jsou si věkově blízko a vyhrají si... že se nemusíme my dospělí stále přizpůsobovat světu dětí a naopak, nenutíme naše dítě přizpůsobovat se světu dospělých. Že můžeme zůstat každý v tom svém a nebýt sami...
Jako jsou dny, kdy i 1 dítě mi přijde moc, třeba dnes, kdy jsem sama nemocná. A jsem doma se 3 dětmi.