No jestli jsem to dobře pochopila, tak již jste jí byl jednou nevěrný - s Markétou? takže je tak trochu pochopitelné, že má zase strach. A protože obvykle skoro v každém vztahu je někdo dominantnější, tak druhý pokud je hodně submisivní, může z toho až trpět depresemi.
Já mám velký problém s manželem, jsme starší, jsme spolu 6 let, on je sice zdánlivě velice silná osobnost, ale protože má narušené nervy, občas propadá depresím a nebo naopak výbuchům zlosti. Já se celé ty roky musím snažit, abych ho uklidňovala a uvažuji o tom, že by měl jít na psychiatrii (kde před lety byl, ale nyní mám obavu, že by nešel). Zabírají různé B komplexy, slabé prášky na uklidnění apod.,ale jen na chvíli. Je hrozný nervák. Jak se dostane do stresové situace, obvykle to nezvládne a pak snadno vybuchuje - a i když ho rozzlobí někdo jiný, nakonec to obvykle odnesu já, pokud přijde a já zrovna řeknu něco, co bych neměla. Někdy to nelze vůbec odhadnout. A nyní se stalo to, že už moje v podstatě křehká nervová soustava nevydržela ten trvalý nápor, neovládla jsem se a řekla mu v jedné situaci co si myslím a udělala jsem mu scénu. Tím jsem to ovšem dorazila, vytočil se k nepříčetnosti, nepřišel z práce domů, já jedla prášky atd. Jenže tady je dobrá rada drahá. S někým se dá diskutovat, pokud se situace uklidní,probrat a zhodnotit problémy soužiti apod., ale protože on je v podstatě duševně nemocný a již se jednou léčil na psychiatrii, i když nešlo snad o nějakou těžkou nemoc, spíš nervové zhroucení z podnikání, tak mu spoustu věcí ani říci nemohu, aby byl klid. Takže se to ve mně hromadí a na psychiatrii nakonec možná skončím já.