Ahoj Žovjanko, děkuju, že sis vzpomněla
no, teď sestra je sestra veledůležitá a vypadá, že šťastná, ve víru zařizování svatby. Celá rodina jí nacpala do hlavy, jak je velká holka, jak se má, jak se vdává... Tak sestra je teď mírně odtažitá, protože "to byste nevěřili, jak je ta svatba náročná a kolik je s tím starostí". Vykládá nám, kolik budou mít starostí, až nebudou bydlet s našima - jako bysme my spolu už 2,5 roku nebydleli
. Když se potkáme, je "nad věcí" a hrozně důležitá, nemá čas ani na poslání smsky - když se jí ozvu já, ona neodpoví, protože "teď má na starosti důležitější věci a nemá čas
"... takže ona teď vypadá, že je šťastná, tak jí to přeju. Samozřejmě jí přeju, ať jí to vydrží, nicméně si střízlivě myslím, že to štěstí se vytratí brzo... i když né hned... na svatební cestu jedou do Paříže, tak aspoň něco z toho bude mít
, ale pak si chtějí na rok pronajmout byt a to už bych tak růžově neviděla... (takže změna plánu, u našich nebudou ani ten rok, než dodělá školu) - a co keců bylo doma tenkrát, když jsem se ve třeťáku chtěla odstěhovat já... i mi vyhrožovali, že mě "nechají" vyhodit ze školy... no, je to prostě pořád veselý. A o to veselejší, že nám oficiálně (mě i příteli) předali svatební oznámení s vizitečkou, kde je napsáno, jak nás srdečně zvou ke svatebnímu stolu... klidně bych hádala, jak moc upřímně to kdo z nich myslí, ale to už je na nic. Takže tam jdeme, i když to zase bude fiasko a stejně uděláme "něco", pro co nás bude celá rodina kritizovat a pomlouvat