Na malém městě je pro "sudičky nad kočárkem" nepochopitelné, že děti nemáme po mamince - babičce - dědovi či tatínkovi. Pořád se nás ptaly "... a po kom se to vlastně jmenuje ...?" a nedovedly pochopit, že po nikom. Prostě se nám jméno Eliška líbilo. A při druhé to měla být Dagmar, ale bylo to chvíli po druhé svatbě pana (tehdejšího) prezidenta a když nám do došlo, koukli jsme s manžou na sebe a oba pronesli: "Tak to ne". Tak byla vybrána Anička. Ale opět nám došlo, že a) dítě se narodí 2 - 3 dny +- okolo Anny a b) romská "sousedka přes dvůr" právě porodila Aničku. Bylo jasno, že se holky sejdou na dvoře - v MŠ - v ZŠ (a také se tak stalo), tak jsme se od "Aničky" odklonili k "Anežce".
Kluk měla v obou případech být Kubík - a také v rodině žádný takový nebyl....
Ale nebylo jednoduché naše rozhodnutí "zdůvodnit". Jako by nějaké zdůvodňování bylo nutné...

Simča