Zdravím Vás všechny!
Je mi 33 let a právě čekám své první dítě, já i manžel se na něj moc těšíme.
Musím říct, že ze všech diskutujících se nejvíce přikláním k názorům paní Zdenky. Velice mě překvapil dopis paní Ivany, takovou míru netolerance, urážek a opovržení jsem v celé diskuzi nenašla.
Já osobně mám (sice pouze zprostředkovaně) zkušenosti z obou stran. Moje kamarádka měla obě dcery do 22 let a byla skvělou matkou a její dcery jsou moc milé a hodné, ale říkala že kdyby se rozhodovala teď, rozhodla by se pro pozdější věk. Moje kolegyně měla dceru ve 20 a syna ve 32 letech, od té vím, že mateřství v pozdějším věku si opravdu vychutnala. Sama jsem si vždycky přála mít děti, bohužel jsem dlouho neměla to štěstí potkat toho správného muže. Jsem moc ráda, že se tak stalo teď a nemyslím, si že by bylo nějak zvlášť pozdě.
Co tím vším chci říct? Jak už tady bylo několikrát řečeno, každý by měl mít děti tehdy, kdy je na to připraven a kdy je schopen a ochoten jim dát vše co si zaslouží, hlavně lásku a péči.
Zdravím a přeji všem náruč tolerance, protože té se mi v této rubrice až na pár výjimek nedostává. Petra