Já jsem o vegetariánství řekla jak gynekoložce, tak pediatričce. Měla jsem obavu, ale zase jsem nechtěla nic nechat náhodě, přeci jen vegetarián sám za sebe je něco jiného, než mít zodpovědnost za další život.. A když není žádná podpora z okolí, člověk může na chvilku i znejistět.. Gynokoložka mi řekla, že je to při těhu ok, ale abych určitě jedla mléčné výrobky a kdyby se mi podařilo třeba krůtí maso (to se nepodařilo..). Poprvé jsem mléčné výrobky jedla, teď podruhé na ně nemám celé těhu chuť. A pediatrička mě total překvapila. Vydala knihu, kde radí dávat maso dětem od 6 měs.věku, přesto mi řekla, že když nechci, ať maso nedávám, že se dá vklidu nahradit. A dodala, že maso budou mít děti možnost ochutnat třeba ve školní jídelně až až. Takže není doktor jako doktor. Přesto ale rozumím, že to někdo u doktora říct nechce. Ty reakce jsou někdy ze strany doktorů tak negativní, až agresivní, pomalu z vás kolikrát udělají zločince, že chcete zabít svoje dítě. Když to tedy přeženu.. V takovém případě taky souhlasím s těma, co to radši neřeknou, když mají takové zkušenosti, protože boj s Mudr. na této úrovni je předem ztracen. Je to individuální. Asi kdyby mě doktor rozcupoval na kusy, radši bych hledala jiného, tolerantnějšího..